Zřasena po ránu

"Tohle ráno už nemůže být horší," prohodila ke mně z koupelny.
"Co se děje?" zakřičel jsem na ni, protože mě obvykle přes svoje elektrické zkrášlovače neslyší.
"Ále," snažila se znít ledabyle, "kousla mě rtěnka."
"Co?" Asi jsem jí vážně dobře nerozuměl.
"Kousla mě rtěnka!" volala trochu důrazněji.
Zvednul jsem se z gauče a odložil ranní noviny. Zprávy byly stejně okurková sezóna.
"Jsem zvědavá, co se všechno ještě pokazí," volala trochu ironicky. "Jdu si natočit vlasy."
Ozvala se rána, bzučení. Koupelnu zaplnil dým.
Když jsem vyděšený přiběhl, má žena už v koupelně nebyla.
Zůstala po ní jen jediná řasa na zrcátku.