Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát

Když mi bylo deset, věřila jsem, že mě unese drak, přijede princ, draka zabije a ožení se se mnou.
Když mi bylo dvacet, věřila jsem, že se vdám a povedu klidný život.
Když mi bylo třicet, věřila jsem, že mezi mnou a Grigorijem je věčná láska, že dítě, které se nám narodí, bude zdravé, chytré a krásné, a že komunismus je skvělý.
Když mi bylo čtyřicet, věřila jsem, že po skončení války už budu navždycky žít ve svobodné zemi, že beztřídní společnost je spravedlivá.
Teď je mi padesát. Vím, že brzy zemřu, a děkuji Bohu, že Julija je daleko odsud.