Na dvě drabblata opouštíme Československo. Máme konec prosince 1927 a jsme v Charkově. Naděždu a Juliju jsme naposledy viděli před šesti lety. Obě trochu zestárly, trochu zmoudřely a ztratily víc než trochu naděje. Zejména Naděžda.
Zinaida Alexejevna má manžela a tři skoro dospělé děti. Naděžda si ji pamatuje jako neprůbojné děvčátko ze třetí lavice u okna. Přátelily se už tehdy. Zinaidu Alexejevnu, jejího manžela a všechny tři děti před dvěma týdny zatkli. Od té doby o nich nic neví. Chodila krmit jejich kočku; v neděli už to nevydržela a vzala ji k sobě.
Z dceřiny tváře ji pozorují Grigorijovy oči. Představí si, že by zatkli Juliju. Na dva týdny. A ona by o ní nic nevěděla. Měl jsi pravdu, Griško. Měl jsi pravdu.
„Zařídím ti povolení k návštěvě otce. Ať tě ani nenapadne se vracet.“
Doufám, že téma je tam vidět...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ach jo, složitá doba, ale
Esti Vera
Ach jo, složitá doba, ale zachyceno skvěle.
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
No jo. :( Těžká volba.
mila_jj
No jo. :( Těžká volba.
Nakonec snad ale správná.
Apatyka
Nakonec snad ale správná.
Jo, blbá doba.
Killman
Jo, blbá doba.
Kdy nebyla?
Apatyka
Kdy nebyla?
Neměla to jednoduchý teda.
Tora
Neměla to jednoduchý teda.
A kdo to tehdy jednoduché měl
Apatyka
A kdo to tehdy jednoduché měl?
Pitomá doba, správné
Kontroloři drabblů
Pitomá doba, správné rozhodnutí.
Lépe bych to neřekla :)
Apatyka
Lépe bych to neřekla :)