Promluva do duše malého doubku

Věřím nyní, můj milý malý semenáčku, že jsme tě naučili, co musí vědět každý z nás, chce-li řádně a poctivě žít a růst. Znáš tajemství světla i tmy, pochopil jsi, co je společenství a vzájemné sdílení. Dokážeš rozeznat, co uchovat a čemu se vyhnout. Přišel čas se osamostatnit, přesto víš, že my ostatní tě neopustíme, co budeme živi, co budeš živ. A pokud by sis snad někdy zoufal, pohleď na své bratry, askety na holé skále, v létě rozžhavé, v zimě ledové. V celoročním půstu žijí, a přece dokáží růst. Vezmi si z nich příklad, v nich je naše naděje.