Pro střípek krásy šla bych podsvětí kraj

Truhlička není velká. Po stranách padne přesně do rukou. Člověk cítí v prstech její dokonalý povrch, spolu s opojným mravenčením.
Jako by byla vytvořena přímo pro vás. Což je samozřejmě nesmysl.
Zdobí ji ornamenty, které působí známě, a přesto se dají stěží zařadit.
(Archeologové by byli bez sebe štěstím. Tohle však zatím není jejich věk, takže nemohou jásat nad rostlinnými vzory, snad mínojskými. Možná staršími.)
Přitom je v ní pouhý střípek krásy. Doslova. Uložila ho tam bohyně podsvětí.
„Pamatuj, nesmíš ji otevřít,“ připomene Persefona.
Psyché přikývne a poděkuje.
Jenže zákonitosti příběhů jsou neoblomné.
V tomto brzy přibude další mrtvá schránka.