Olina Z, kráčela v doprovodu Daniela von Draka školním depozitářem. Byla zvědavá, protože správce školních sbírek se celou cestu potutelně usmíval. Také ji vedl jinou cestou než obyčejně.
Na křižovatce uliček se biolog zastavil.
"Zavři oči, prosím," požádal kolegyni. Ta zaváhala.
"Nic se ti nestane," uklidňoval ji Daniel, ale v očích mu poskakovaly jiskry.
Olina nakonec poslechla. Daniel ji vzal za ruku a vedl za roh.
Uslyšela tichounký zvuk a o tvář se jí otřelo cosi jemného a ostrého zároveň.
"Podívej se," vybídl ji Daniel.
Olina otevřela oči a užasle vydechla. Před očima jí vířil nespočet motýlů s pestrobarevnými křídly.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé, to tam mají taky?
Esclarte
Jé, to tam mají taky?
Moc pěkné, na Daniela až
Faob
Moc pěkné, na Daniela až útěšně nepotměšilé! Že by se zamiloval?!
Taky mě to napadlo.
Peggy
Taky mě to napadlo.
No, paní má vnoučata, tak to
Esclarte
No, paní má vnoučata, tak to vidím spíš na přátelskou úctu k té hodné babičce.
Moc hezké! Něžné.
Peggy
Moc hezké! Něžné.
Milí Esclarte, Faobe a Peggy,
Profesor
děkuji za komentáře.
Esclarte: Zrovna teď to tam je. Dlouho to nepotrvá. A máš pravdu ohledně vztahu Daniela ke kolegyni, prostě k ní chová úctu, jelikož je to "správná baba".
Faobe a Peggy: Ne, Daniel se nezamiloval - vizte odpověď pro Esclarte. Navíc to potměšilé je, jenom to není zlomyslně potměšilé. Tentokrát je to něžně potměšilé.
Kdyby nebylo následující téma takové jaké je, tak je tu motýlí drabble ještě jedno. Olina není první, kdo motýlky viděl.