Slyší křik, ví, že na tapiserii hoří jeho jméno, léta svazovaná krev se uvolňuje a víří mu ve spáncích, utíká po nekonečných schodech a doufá, že výhružka už nejsi náš syn byla slib.
Regulus ho přestal zdravit. Sirius nosí rodinné odmítnutí jako odznak, ani Jamesovi nepřizná, že se nedokáže ubránit ublíženému proč, fantomové bolesti po ztracené rodině, kterou nikdy neměl.
*
U vánoční večeře je napřímené chladné ticho, hrdlo mu stahuje vázanka zauzlovaná očekáváním jich všech. Sirius si odchodem zabral výsadu, kterou on už nezíská, jeho jméno rdousí poslední větev kdysi košatého stromu. Při pohledu na vypálené místo se nedokáže nadechnout.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
a doufá, že výhružka už nejsi
nettiex
a doufá, že výhružka už nejsi náš syn byla slib.
Tak tohle bolelo. Vlastně bolelo každé slovo z toho drabblete, protože všechna jsou protknuta nesnesitelně dusivou atmosférou osamění a bolesti.
Skvělé.
Hodně bolestné, líbí se mi
Esclarte
Hodně bolestné, líbí se mi ten stísněný pohled zbylého bratra.
Skvěle napsané, tak strašně
Rya
Skvěle napsané, tak strašně smutně.
Tak v tomhle případě (a
Faob
Tak v tomhle případě (a obecně u Carmen) mě fakt mrzí, že bez znalosti fandomu mi většina významu uniká, a tak se jen mohu bezmezně kochat z jazyka, stavby vět, lexika, Tvého úžasného daru dolovat ze slov a jejich střetů maximální účinnost!
Já sice Siriuse nemusím, ale
Esti Vera
Já sice Siriuse nemusím, ale tady s ním nelze necítit... A moc se mi líbí vázanka zauzlovaná očekáváním!