Vrzající pan Ti

“... vzpomeňte, i za nejtemnějšími mraky noci září měsíc rozbřesku,” dokončil svou repliku, uklonil se a odešel. Všechno dopadlo správně. Vrah byl odhalen a potrestán. Publikum žaslo.
Nevšímal si blesků fotoaparátů ani tlumeného žvanění. Jemu vyměřený čas právě končil. Mířil přímo ke své kóji.
Dovnitř se sotva vešel on a olejnička. Ale vrzání nebylo autentické, vrzání nemohl dovolit.
A tak se vší svou strojovou pečlivostí promazával klouby tak usilovně, že si od oleje ušpinil své honosné čínské roucho.
Zaklel. Zhodnotil škody. A pak s neochvějnou logikou usoudil, že návštěvníci Velkého Literárně Zábavného Parku jsou natolik otupělí efekty, že olejovou skvrnu přehlédnou.