Bubák

“Mámo, mámo! Pod postelí je bubák!”
Máma odložila knížku na noční stolek a podívala se na šestiletého synka.
“Pojď sem,” uvolnila mu místo na posteli. “Co se děje tentokrát?”
“Je tam bubák, má velký oči a zuby a hrozně se ho bojím,” popotáhl chlapec.
“Ale ty brepto, bubáci neexistují, hybaj do postele.”
Maminka ho vystrčila na chodbu a zabouchla za ním dveře. Pomalým krokem vklouzl do svého pokoje. Přestože pokoj byl zaplaven měsíčním světlem, na jeho posteli byl chuchvalec tmy. Z ní na něj zíraly oči jako talíře a pod nimi ústa se zuby jako dýkami.
“Ahoj Brepto,” zasyčela věc.