Naděje umírá poslední

Tohle byl nejdivnější způsob, jak se ucházet o práci.
Pořád Jacka sledovat a někde na něho čekat s kelímkem kávy... Bylo mu vlastně jedno, že ze sebe dělá idiota. Už mu nic jiného nezbývalo.
Věděl, že jestli nezabere pterodaktyl, tak už asi nic. A Ianto se nerad vzdával naděje.
...
Srdce mu bušilo, jako by chtělo vyskočit z hrudi. Takhle blízko někomu už dlouho nebyl. Když na něj nový šéf zavolal, ať se zítra hlásí v práci, byl pořád tak v šoku, že neodpověděl. Ale když ozvalo: „Mimochodem, pěkný oblek.”, Ianto se pousmál. Ten optimismus a tvrdohlavá vytrvalost se nakonec vyplatily.