Netrpělivé ruce

Už je to pár dní, měsíců, roků, co jsem vypadal k světu, možná by to chtělo zkusit něco nového.
Stojím v koupelně, v ruce nůž... nůžk... nůžky. Ani nechci pomyslet na to, co teď dělám, jak potupné.

Zvedám ruce nad hlavu, do těch "věcí" nacpu pár stébel, které mi rostou na hlavě, a šmik. No propána, dělám to znovu a znovu. Ruce dám dolů a svěsím hlavu, ruce mě bolí, jako bych je měl nad hlavou celé hodiny, a přitom - kouknu se na hodinky - ani ne pět minut.

Znova už ne, už nikdy! Konečně zvednu hlavu. Ach ne... Na Jágra?