Nevraživost rodů, část první - Vykopnutá

Ještě pořád počítám svoje slzy a je jich hodně. Někdo by řekl, že až příliš.
Ještě pořád proklínám každou vteřinu, kdy jsem věřila těm jeho povídačkám. Prý, že na barvě pleti nezáleží. A taky, že mu vůbec nevadí, že naše rody jsou znepřátelené.
Pitomost!
Já husa hloupá jsem opravdu myslela, že červený se žlutou mohou nalézt společné štěstí.
Když jsme byly v krabici, jó, to se mu to tulilo. Ale když jsme se šly venku projít na políčka, vykopl mě a já se musela vrátit zase domů.
Maminka kostka měla pravdu. Figurky z Člověče nezlob se by měly zůstat profesionály.