Šestého května ráno

Je šestého května, pět hodin ráno. Anna Maria spí.
Pavel Timofjejevič tiše přechází z místnosti do místnosti. Je ráno jako každé jiné. Až na pár drobných detailů. Dnes nepije čaj ale kávu. Po snídani se vrátí do ložnice. Sedne si na parapet, chvíli mlčky pozoruje svou spící ženu a potom skloní hlavu a začne psát. Nejspíš by bylo na místě rozloučení, vyznání lásky nebo alespoň nějaké vysvětlení. On píše o nenávisti, o zradě, o nepochopení. Píše o politice a o sobě a nevidí černý mrak, který halí jeho mysl.
Je šestého května, čtyřicet jedna minut po páté ranní. Paříž spí.