Trápení budoucího medika

“Ty vole, máš se na co těšit. Hele, nejdůležitější je ošéfovat si podsvětí. Musíš si sehnat vyřešené testy. Na některé jsme se prostě učili podle vynesených odpovědí, jel jsi A, A, C, B - jinak se k té ústní zkoušce nedalo dostat.
Celkově to je trénink nervů. Jsme se vždycky šli podívat, že to udělalo třeba pět lidí ze sta.
Jo a ještě si vzpomínám, jak jsme se s klukama po hodinách drcení na koleji šli projít a na deset minut si dát pauzu.” chrlil ze sebe můj kamarád doktor.
Nasucho jsem polkla. No, to se fakt mám na co těšit.