Dohoda

To, že se Lindsay spokojil pouze s její nepříliš ochotnou omluvou, ji překvapilo. Přesto tušila, že pro Harrise tím celá záležitost neskončila. Měli dohodu a ona ji porušila...
„Slečno Doyleová, je vám jasné, že bych vás měl předat válečnému soudu?“ Pronesl chladně.
„Ano, pane...“
Neodvažovala se mu pohlédnout do tváře. Věděla, že ho zklamala.
„Nechci ale přijít o důstojníka, který si uvědomuje, že vlastní loď a posádka je cennější než zlato z kořisti... Takže jako trest kromě vlastních hlídek převezmete i hlídky pana Lindsaye. Do odvolání. A konečně se naučte držet nervy na uzdě.“
Ta poslední slova zněla téměř otcovsky.