Mona

Pinky pevně zavřela oči. Nádech, výdech, povzbuzovala se v duchu. Myslela na vlnku energie v podbřišku, na paprsky žluté aury. „My dvě se nedáme,“ promluvila k ní tiše.
Prožívala velmi zmatené období. Její těhotenství, ukončení kariéry v plazmolyžování, Lucasovo… zössenštění… Na jednu mladou ženu toho bylo až až. Navíc pod návalem hormonů.
Pinkertina nechtěla nic než se v klidu usadit a obklopit se svou rodinou, stejně jako se obklopovala svými porcelánovými soškami zvířátek. Ale zatím jí připadalo, že se to všechno rozpadá na střepy, jedno po druhém.
Otevřela oči. Ne, my to zvládneme.
Pocítila odvěkou sílu mateřství, která překoná všechno.