Den, vedro.
Alfasavec. Tři páry nohou, na nich obrovské boubelaté tělo. Výška dvou mužů. Stařešinové měli za to, že každý z nich má svého boha. A tohle zvíře se mladíci rozhodli ulovit. Ráif pochyboval, že se jim to podaří, ale nechal se strhnout Saliho zápalem.
V krajině sledovali nezřetelné stopy. Alfasavec procházel ruinami městečka. Před osmi cykly odešel bůh a jich nebylo. Tam mezi torzy domů kořist ztratili.
Zklamané tváře.
„Prohledáme to tu!“
Kosti, zlomený meč, soška, popraskaný pergamen.
„Co to je?“ zeptal se Sali.
Ráif rozevřel pergamen.
„Říká se, že bohovi hráli divadlo. Pak ho začali nudit.“
„Přečteš to?“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Víš ty co? Já už tuším, proč
strigga
Víš ty co? Já už tuším, proč píšeš o poušti. Vždycky, když to čtu, mám takový prchavý dojem tepla a sucha.. a pak se kouknu z okna a vystřízlivím. Ale stojí to za to.
Je to hodně obrázkové, hodně představitelné. Hodně Tallovské.
(*bohovi/bohu)