Konec

„Rána je jen povrchová."
Aleksandr přikývne. Osahá okolí obvazu. Stoupne si k zrcadlu. „Pokaž meni pravdu,“ řekne a prohlédne si novou černou skvrnku v pravém oku.
„Měl bys na sebe být opatrnější.“

Tabitha si prohlédne jizvy na svých rukách a důkladně je schová pod rukávy. Pomyslí na batoh, který zůstal kdesi na hotelu v Praze. Její a Jimmyho batoh. Musí dojít na policii. Musí vymyslet nějakou věrohodnou historku pro svět.
Musí?
"Pojedu domů."
Vezme stříbrný prsten, promluví s kruhem prázdnoty v něm a podá jej Aleksandrovi. „Až ti bude nejhůř, zavolej mě.“
"Možná jednou," usměje se on. "Za sto let."