Chyběl mu starý samovar i dlouhé večery s čajem a Puškinem. Chyběli mu lidé. Nejvíce se mu ale stýskalo po ruštině. Když doma vyšel na ulici, slyšel řeč; kde zdražili chleba, kdo se s kým popral a koho si potom vzal. Když procházel městem tady, slyšel melodii - krásnou ale pro něho němou. Nerozuměl tomu jazyku a proč by měl? V bytě měl stále zabalený kufr a každý den očekával v novinách titulek hlásící, že bolševická vláda doma padla. Místo něj se dočkal jiné zprávy - v roce 1934 Československo oficiálně uznalo Sovětský svaz. Ruská pomocná akce definitivně skončila o rok později.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To si dovedu představit, že
Aries
To si dovedu představit, že musí být hrozně těžké.
Já si to snad ani
Apatyka
Já si to snad ani představovat nechci - navíc když všichni věřili, že to celé je jen krátkodobá záležitost...
To je tak silné drabble, že
Arenga
To je tak silné drabble, že si ho musim dat do oblíbených.
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
Souhlasím. To si jeden myslel
mila_jj
Souhlasím. To si jeden myslel, že je to jen přechodné, a místo toho... napořád. :(
Kdyby jeden... oni si to více
Apatyka
Kdyby jeden... oni si to více méně mysleli všichni, včetně čsl. vlády... :(
A za čtrnáct let si pro ně
neviathiel
A za čtrnáct let si pro ně režim došel
No právě
Apatyka
No právě
Ach jo, "krásné dvacáté
Faob
Ach jo, "krásné dvacáté století". Podáváš silně, nevzrušeně, bez patosu, prostě je to jenom čiře smutné. Asi jako Krylova teskná píseň o emigraci, "Slunce je zlatou skobou", kde už to mnohý neslyší, ale mně se chce plakat. Z dětství mi stále mizely postavy, strýcové, tety, kamarádi...
Děkuju, tenhle komentář mě
Apatyka
Děkuju, tenhle komentář mě hrozně potěšil. Děkuju.
Mě napadla tatáž písnička!
neviathiel
Mě napadla tatáž písnička!