Den tam, kde kostry tančí IX.

Sedmá denní hodina je ponořena do ticha. Duchové se skrývají ve stínech, kosti leží na podlaze, jen pavouci v deváté uličce šustí nožkami.
O dvacet pět kilometrů na jihovýchod nasedají do auta Daniel von Drak, správce depozitáře, s kolegou Jaroslavem L.
„Vypadáš spokojeně,“ prohodí Jaroslav.
„Jsem. Budu mít klidný den, žádné zkoušení, žádná písemka,“ usměje se Daniel.
Jaroslav si povzdechne. To on zkoušení v plánu má.

Spokojený úsměv na Danielově tváři zamrzne v okamžiku, kdy otevře dveře školního depozitáře. Na hlavě mu přistanou lebka a dva prsty. Nedaleko zahlédne stehenní kost.
„Já věděl, že nemám mluvit o klidu,“ prohlásí rezignovaně.