Óda na haggis

Robert Burns (1759 - 1796) svými skotskými básněmi, hovořícími lehkým jazykem o běžném životě tak, že byly srozumitelné i širšímu publiku, se nesmazatelně zapsal do skotských dějin. Jeho básně oslavovaly skotský národ a ten ho za to miloval.
Dodnes se na den jeho narozenin (25. ledna) slaví Burns‘ supper. Vrcholem večera je servírování haggis (pro neSkota nepříliš vábného skotského národního pokrmu). Světla pohasnou, dveře se otevřou a ozvou se zvuky dud. Do místnosti vchází dudák, následovaný kuchařem, který na stříbrném podnose nese haggis. Za ním jde osoba, které připadla čest recitovat při porcování pokrmu Ódu na haggis.
Pokud někdo nevíte, co si představit pod pojmem haggis, jedná se o starý skotský recept, který zužitkovává vnitřnosti poražených ovcí, které by se těžko skladovaly a nelze je jinak upravit. Do ovčího žaludku, který se nechá přes noc naložený ve slaném nálevu, se vtlačí směs uvařených jater, srdce a plic, ovčího loje a ovesných vloček. Koření a solí se dle chuti. Celé se uzavře a vaří tři až čtyři hodiny. Takto připravené jídlo se díky svému „praktickému balení“ rozšířilo po celé skotské vrchovině.
Báseň o haggis je samozřejmě mnohem, mnohem delší - pokud máte zájem si ji přečíst - a to doporučuji - najdete ji zde.