Je to cesta domů z ghetta,
nebo píseň o lásce?
Návrat z kruté lži, to se jen zdá.
Jizvy v tváři světa,
nebo rudé obrazce?
Jsem to já? Jsem to já sám, než se vzdám?
Robert Křesťan: Blázni a toulaví psi
Schody Velkého Baelorova septa měly znovu nahradit popraviště. Slíbili ji, že Eddard Stark dostane milost, ale zabili ho. Dnes jí odměnou slíbili Lannisterovu hlavu.
Ale tentokrát bude po jejím.
Jaime stoupal vzhůru. Schod za schodem. Vyšla mu vstříc. Drobná, ve světlých šatech. Nevypadala jako vlčice.
Zdálo se, že ho chce uhodit, ale zašeptala jen: "Odpusť mi."
Co by měl odpouštět?
Strhla z ramen šedý rodový plášť a přehodila ho přes něj.
"Je můj." řekla rozhodně. "Před tváří starých bohů patří jen mně."
Nerozuměl tomu. Neznal staré zvyky serveru, ale v jejich očích byla taková síla, že nepochyboval a nevzpíral se.
Už jsem to chtěla psát loni, ale nepřišlo mi téma. Jedná se o součást delšího fan fictionu (Jaime/Sansa/Ohař), který je ale i po letech stále víc ve fázi nápadu, než povídky s pracovním názvem Blázni a toulaví psi;) A ten prastarý zvyk jsem si vypůjčila z Polska (přes Henryka Sienkiewicze).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je hodně dobrý, docela by
Aries
To je hodně dobrý, docela by se mi to líbilo i v kánonu
Mně taky a dávalo by to i
Giles Rigby
Mně taky a dávalo by to i smysl.
To si pamatuju, že si loni ke
Wolviecat
To si pamatuju, že si loni ke konci slibovala Hry o trůny!
A je to super
Tomu říkám drama! Napětí až
Birute
Tomu říkám drama! Napětí až do konce a vůbec je to prodchnuté takovým tím severským čímsi, co se nebezpečně dostává pod kůži.
Děkuji, jsem velmi poctěna
Giles Rigby
Děkuji, jsem velmi poctěna