Nikdo nezná dne ani hodiny - jen Otec.
Válka, hlad, mor, oheň a síra.
Pronásledování, útisk, mučení.
Andělské fanfáry a oblak, na kterém sestupuje Spasitel.
Věrní, vystupující z hrobů a vzlétající Mu vstříc.
Psal se rok 1884.
Ti blázni, vedení Millerem, už zase stáli na kopci a hleděli k nebi.
Očekávali konec. Loni to byla chyba ve výpočtu, ale letos - letos se to určitě stane.
150 let poté malá církev stále používá výrazy jako 'Doba konce'
Možná je načase doříct, že i když se nedožijeme 'objektivního' konce světa, náš svět skončí naší smrtí.
Po ní už nejde změnit rozhodnutí.
Jsi spasen?
Děkuji všem, kteří četli.
Ale především děkuji Bohu za Jeho inspirativní Slovo.
A za to, že mi dovolil psát.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ano. :) (Odpověď na název, na
Lee
Ano. :) (Odpověď na název, na závěrečnou poznámku a tak nějak vůbec na ladění tvých stoslůvek.)
Je to krásné...
Děkuji!
Owlicious
Amen a díky Bohu :)
Oh, děkuji za krásné drabble.
Profesor
Oh, děkuji za krásné drabble. Vlastně zavšechna tvá krásné drabbles. Bohu díky. Amen.
Já děkuji za tvé krásné komentáře :)
Owlicious
Amen, Bohu díky. A požehnaný květen :)
To je moc pěkný. Některé
Zuzka
To je moc pěkný. Některé začátky církví jsou prostě... kamenité. Důležité je, že víra je jedna... nebo že jich je jako lidí. Těžko říct.
Děkuji :)
Owlicious
To jo... ale zase, když už aspoň přežijou těch 150 let, tak je to vcelku úspěch :D
A ano, důležité je, že je 'jeden Pán a jeden Duch' - všechno ostatní je podružné.