Za sedmero horami a jednou pouští z ledu,
narazíte na království zpupných Darmojedů.
Král Darmojed vládl tam a dcerušku měl na vdávání,
byla to však existence tak říkajíc k pousmání.
Nehty denně kousala si z nudy nebo pro legraci,
tvrdila, že provádí tak pravidelnou recyklaci.
Když přijel princ s bílým koněm, nechtěla se k němu znát,
leda by jí automobil k tomu sňatku toužil dát.
Zhrzený princ proklel ji, pak měla dlouho ponorku,
nepomohlo, že král koupil vytuněnou motorku.
Naštěstí se našel jeden co prokletí zlomil,
po svatbě dal princce darem chtěný automobil.
Jakpak končíš pohádko? V kolíbce spí Shellátko.
Pokud by recyklace nehtů nebyla dostatečná, možná by stálo za úvahu, že se hrdinka recyklovala také geneticky :-)
Omluvou pro nevýchovnost této pohádky je, že princezna zlatokopka sice dosáhla čeho chtěla, ale musela si na to náležitě počkat :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
...
gleti
Shellátko se pomamilo,
na nebohých rodičích
zlaté hračky vymámilo.
Škoda, že nemáme kouzelné relátko,
Skřítě
které by přepnulo zhýčkané Shellátko
z módu "zralý na pár facek"
v jiný level "žádný fracek".
Pohádka o dopravě! To budou
Esclarte
Pohádka o dopravě! To budou zírat děti!
A stejně je nejlepší si lítat na koštěti.
To jenom tak na okraj, pro nás čarodějky,
pohádka se povedla a potlesk bude velký.
Díky za milá slova
Skřítě
i umný verš :-)