Na pravidelném izraelském obcházení hradeb v naprostém tichu bylo něco děsivého.
Něco daleko výhružnějšího, než veškeré válečné pokřiky a řinčení zbraněmi.
Jako by svými kroky odměřovali čas, který ještě zbývá obyvatelům města.
Jako by věděli, že jim nikdo neunikne, ať už bude dělat cokoli.
Bylo něco, co mohli ti uvnitř dělat?
Spoléhat na to, že to Izraelce přestane bavit?
Spoléhat na to, že mlčení hradby nezboří?
Bát se?
Kát se?
Polnice, které zazněly po týdnu, byly šokem.
Proměnil se v chaos a zmatek, když se začaly drolit hradby.
Z okna jediného domu mává karmínová šňůra.
Nikdo mimo něj neunikne zkáze.
Doufám, že se mi tam téma vešlo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Taky bolavej příběh. A mocnej
Zuzka
Taky bolavej příběh. A mocnej. Pěkný!
"Bát se?" "Kát se?" To má
Birute
"Bát se?" "Kát se?" To má spád a říznost!
Páni, zase z úhlu, ze kterého
Lee
Páni, zase z úhlu, ze kterého jsem si to nikdy nepředstavovala. Díky, tvoje drabblátka jsou příjemnou každodenní jistotou, na kterou se těšívám.
Jericho! Úžasně napsáno.
HCHO
Jericho! Úžasně napsáno.
Moc hezky napsané. Čiší z
Aplír
Moc hezky napsané. Čiší z toho ty obavy a strach obyvatel Jericha.
Dobrý,
Faob
dost dobrý! Příběh si matně pamatuji, ale odkaz ocením. A díky! Zdvořile: před "než veškeré..." je čárka navíc.
Já nemám na rozdíl od
Smrtijedka
Já nemám na rozdíl od ostatních komentujících ani páru o tom, co se v drabble vlastně děje, ale to mi nebrání se obdivovat jeho řemeslné kráse. Četlo se samo.