Jedna paní v dobré víře přivedla si domů zvíře.
Zřejmě se jí zalíbilo, že tak roztomilé bylo.
Hodně hravé, trošku dravé, především však vybíravé.
Nepříliš čistotné, zmatené velmi,
s beránčím výrazem, povahou šelmy.
Paličaté stvoření, tak úlisné a milé,
že samičku kolem prstu omotá si čile.
Po skončení adaptace na všelicos prdí,
prapůvodní majitelé bývaj na ně hrdí.
Spoustu bince nadělá a úklid mívá na háku,
v bytě mnohdy nevyzná se bez nápověd v taháku.
Šuplíky centrem jsou bludného kruhu,
další krok k zániku tohoto druhu.
Možná, že kmet stařičký, nepochopí už,
proč je středem vesmíru pro tu ženu "muž".
Dodatek k nadpisu - utajený podnadpis:
"aneb nutná vzpruha podle druhu druha" :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chachá, ten závěr je přímo
Esclarte
Chachá, ten závěr je přímo smrtící! Potlesk.
Díky :-)
Skřítě
Jestli smrtící, pak to zcela vysvětluje to půldenní ticho jak po vymření, které nastalo na půl dne po zveřejnění :-) Velký oddych, že to funguje tak, jak má... všem pozůstalým se omlouvám a přeji upřímnou soustrast :-D
Ticho jak po vymření je moje
Esclarte
Ticho jak po vymření je moje dubnová noční můra. Ale o tuhle básničku se nebojím, myslím, že komentíky budou.