NESOUTĚŽNÍ!
Pokračování tohoto
Den uplynul v marném čekání. Na noc se uložili k neklidnému spánku. Bohdan vůbec nespal. Střídavě kontroloval Joachima, naslouchal, jestli se Stein a Barbarič nevrací a pak pozoroval spící Dorotku. Pablesky ohně jí pozlatily vlasy, ze slz na tvářích udělaly rubíny a hladily ji na krku a ve výstřihu. Bohdan se přistihl, že jim závidí.
Ráno se rozhodl. Musí jít, nemohou čekat, až přijede záchrana.
Les, kterým kráčeli, byl hustý, temný a studený. Cesta nebyla. Překračovali výmoly, sledovali potoky v marné naději, že je dovedou ven...
Pozdě odpoledne Bohdan narazil na větev s kouskem svojí košile. Trmáceli se v kruzích.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ale sakra :(
Zuzka
Ale sakra :(
Velice pěkně napsané, takže ten konec právoplatně děsí.
No... mě se to taky moc
Borch
No... mě se to taky moc nelíbí, ale když to téma...
Ale né. Chudáci. Můžu je
Terda
Ale né. Chudáci. Můžu je politovat? A můžu se o ně bát?
Můžeš a... no, zabít je ne...
Borch
Můžeš a... no, zabít je ne... vlastně můžu. Aspoň Dorotku a Joachima... ale vypadám jako G. R. R. Martin? Nevypadám. Ale jestli se chceš bát, tak ovšem můžeš... :)
V takovém lese...
Faob
... se bloudí raz dva! Posílám kachnu.
To ano. Díky.
Borch
To ano.
Díky.