Zůstane navždy

Závěj bílých květů pokrývá devátou mohylu, však v myslích lidí i v paměti travnaté země navždy zůstane hrdý král.
Nikdy nebyl poražen.
Nikdy nebyl pokořen.
Nikdy, ani ve smrti, nebyl na kolenou.
S jeho jménem na rtech vyráží Jezdci do útoku.
Jeho jméno zasévá hrůzu do srdcí nepřátel.
Jeho jméno nese strážná pevnost jeho země, útočiště jeho lidu.
Když se rozezní mohutný roh, zpívá jeho jméno; jeho jméno je slyšet v dusotu koní, nese se ozvěnou v zimním větru.
A když se Brody přes Želíz ve vzpomínce na Dlouhou zimu pokryjí tenkým ledem, jako kdyby i řeka šeptala jeho jméno.