Kapitánův klídek

Simbacca seděl v kapitánském křesle a bylo mu dobře.
Proč mu bylo dobře, ptáte se? Inu, po dlouhé době měl konečně klid, jaký už nezažil celé roky. Impérium bylo definitivně na ústupu, Algernnon de Bray dostala na budku a jeho mírně senilní tatínek přesunul svou dílnu k němu na loď, pohodička. Žádný div, že si vychutnával mazanec od manželky, popíjel kakao a prohlížel si kresby svých dcer. Kdokoliv jiný by v tom viděl jenom mazanice, on jasně poznával barevné kytičky od Kerribeccy a černočervené bubáky od Barbuccy.
To, že se venku právě formoval nějaký Nový řád, mu bylo srdečně jedno.