Doma v Kraji, v bezpečí

Veselá písnička zní zšeřelým lesem.
Náhle však umlká; zpěvákům stiskla hrdla zvláštní tíseň, pocit divné hrozby, vzdálené a přece blízké, neznámé a přece nutící k ostražitosti.
Jako kdyby se někdo, kdo je sám neviděný, díval.
Jako kdyby je někdo (neznámý, nikdy nespatřený, ale nebezpečný, možná hnusný, jako když zvedneš kámen a narazíš na klubko červů) hledal.
Slyší dusot kopyt.
Slyší svůj dech.
Cítí, jak narůstající strach svírá (schovej se, nedýchej, nasaď si Prsten, cítíš, že bys měl, ne, nedělej to, nehýbej se, nebo tě Ten Černý uvidí).
Pak lesem zazní jasné hlasy elfů a rozptýlí tmu v srdcích.
Na chviličku.