Viktorka rázně vstupuje do děje

„Já to nechápu,“ řekne téměř plačky Apolo.
„Já znám akorát mrtvý, prd ví,“ podotkne Sikar, než přilétne pohlavek, „au!“
„Prosím, děti,“ mne si ruku Filcin, „raďte rozumně!“
„Živí se musí,“ odkládá Thea učebnici biologie, „vyhýbat trávení jedovatých hub, mrtví se jich mohou nacpat, co hrdlo ráčí…?“
„Sporné,“ praví rozhodně Linkva, „když se totiž nevyhnou, jsou mrtví a platí premisa bé. Takže vlastně mohou.“
„Dobrý směr,“ mne si tentokrát otec čelo, „živí se musí řídit logikou, duchové ne.“
„Mrtvoly prochází zdmi a straší a křičí…“ uchechtává se Sikar.
„Uáá!“ zařve Viktorka.
„Kde jste všichni?“ ptá se Taura.
„Tady, pod stolem,“ pípnou.