Obi-wan sebevrah

Obi-wan Kenobi vyšel před rozpadlý dům uprostřed pouště.
Nevzpomínal, kdy se zde usadil.
Přesto stále slyšel Anakinův znetvořený hlas.
„Nenávidím tě!“
Týdny.
Měsíce.
Roky.
Pořád dokola.
Obi-wan přehodil provaz se smyčkou přes trám trčící ze zdi.
Vylezl na oprýskanou židli.
Pečlivě lano upevnil.
Musel vylézt až na opěradlo, aby si mohl oprátku navléknout na krk.
Chtěl odkopnout židli …
… avšak vřískot v jeho mysli náhle utichl.
Zamračil se, naslouchal.
Jiný hlas, mnohem naléhavější, úpěnlivě volal: „Pomoz mi Obi-wane Kenobi, jsi moje jediná naděje!“
Uvolnil oprátku. Opatrně slezl.
Trpce se usmál.
Něco mu říkalo, že pro tenhle hlas stojí za to žít ...