Předchozí části a pokračování - http://sosaci.net/taxonomy/term/2411
Milovala ho. Až příliš. Víc, než by bylo dobré. A tohle byl výsledek.
Zaplatila rakev, jednoduchou, ale z pevného, kvalitního dřeva. Snažila se představit si, že by to bylo naopak. Co kdyby ona ležela, bez života, bez duše, a on jí chystal pohřeb? Zasypal by její tělo vlčími máky? Nechal by na hrobě vyrůst bílé růže? Nevěděla. A to ji trápilo.
Neznala ho. Od jeho smrti na něj často myslela. Co by řekl? Co by udělal? Netušila. Čím méně si pamatovala jeho tvář, tím větší strach ji svíral.
Mrtví mohou žít dál, skrze ty živé. Ale co když živí zapomenou?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Posílám kachnu, hezky je to
Vinpike
Posílám kachnu, hezky je to napsané. Strach a bolest, kdy začínáme zapomínat tvář zemřelého, je velmi reálná věc. Pak si třeba ještě pamatujeme přes fotky, ale když ty nejsou... Kolem a kolem - perfektní stoslůvko!
Moc děkuji. My, kteří žijeme
Esti Vera
Moc děkuji. My, kteří žijeme v době moderní, máme opravdu jistou výhodu ve fotografiích, ale celá série mých drabblat je dobově zasazená do nějakého blíže neurčeného středověku, takže hlavní hrdince asi opravdu zůstane jen pár mlhavých vzpomínek.