Záhadná šedesátá

Ložnici bytu pana Jonese osvětloval jen deštěm zamlžený jas pouliční lampy. Jack ležel rozvalený na posteli s hlavou opřenou o Iantovu hruď. Nohy mu visely přes pelest. Krev na košili ještě nestačila zaschnout. Velšan milence hladil po vlasech.
„Pětistá osmdesátá první?“
„Snažil jsem se zneškodnit bombu. Nebyl to červený drát,“ zasmál se Harkness.
„Hmm, čtyřstá třicátá osmá?“
„Pád do čtyřicet metrů hluboké studny. Ten chlap neměl smysl pro humor.“
Ianto se zavrtěl.
„Co šedesátá?“
„Nevzpomínám si.“
„Před chvílí ses chlubil, že si pamatuješ všechny.“
„Tahle mi nějak vypadla,“ zalhal Jack.
O tom incidentu v chrámu bohyně Kastratie Ianto vědět nemusí.