Odtrhla pohled od spokojeně přežvykujících spolužaček, avšak kniha v jejích rukou byla zoufale nezáživná; mysl se nakonec vždy zatoulala ke křupavému dalamánku nebo višňové kapse.
Ta vůně ji dováděla k šílenství.
Sevřela list, který právě otočila, přestože si z celé stránky pamatovala jenom dvě slova - "kobliha" a "jídelna".
Nepodlehne, zapřísahala se v duchu.
Zakručení v břiše jako by jí to chtělo potvrdit. Anebo vyvrátit?
Pohled upřela na hodiny. Už jenom sedm minut a bude hodina.
Skončí spokojené přežvykování, vůně právě upečeného pečiva vymizí, její žaludek se uklidní.
A ona bude moct spokojeně konstatovat, že znovu porazila nenáviděného nepřítele; své tělo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jojo, to je boj!
Rya
Jojo, to je boj!
Opět výtečně napsané (hm, mám pocit, že se opakuji...)