Živá a lítá

Nechápu, jak někoho napadlo navelet skřetí důstojníky k lidským jednotkám. Raději bych šla do horších bojů – s oddílem skřetů.
Tam by nebyl žádný z nazgûlů tak blízko. Nemusela bych stát hned za ním, zatímco řeční.
Teprve se pomalu dozvídám, co se celá staletí dělo pod Dol Guldurem.
Vzpomínka na Angband se probudila, živá a lítá.
Opatrně šlápnu do třmenu a co nejtišeji natáhnu. Urgik mi založí. Zvednu kuši.
Nazgûl se náhle otočí.
Šipka vystřelená z bezprostřední blízkosti probije i kouzly posílený mitrilový plát.
Instinktivně se skrčím před pozvednutým palcátem.
Prázdné brnění se sype po zemi.
Zbraň, nedržená žádnou rukou, dopadne.