Záb' lesk

Sníh ukryl špínu a naplnil prázdnotu, kterou zanechaly podzimní vichry. Kaluže i rybníky se uzavřely pancířem ledu. Celá krajina ztichla, jakoby zadržela dech.
Z mraků se na chvíli vynořilo slunce a rozzářilo bílou pokrývku třpytem, ze kterého přecházely a slzely oči. V tu chvíli se ozvalo několik vysokých vypísknutí.
Z větví rozložitého dubu u panského sídla se dvě děti nebezpečně nakláněly k balkonu. Ta menší z nich měla prsty ruky strčené v puse. Klučina se na ni nechápavě díval.
"Co hloupneš? Proč jsi zahodila ten rampouch?"
"Neřekls mi, že něco tak krásně lesklého může tak hrozně zábst!" pronesla vyčítavým tónem.