Byl to ničím nezajímavý palouk, ukrytý mezi vysokými stromy uprostřed neznámého lesa.
Bylo to místo jako tisíc dalších na tomto světě. Bez čehokoli, co by jej předurčovalo k jeho osudu.
A přesto se jednoho dne stalo, že zlenivělý bůh hodil kostkami.
Náhoda se dala do pohybu, čísla a místa a děj a osud...
Když se jednoho dne několik mužů, vysílených svou dezercí z té nesmyslné války, uvolilo složit se k spánku na tom palouku, narazilo na ty, které nikdy v té době nechtěli již spatřit.
Na svou četu.
Za dezerci byli svými bývalými spolubojovníky zastřeleni druhého dne za východu slunce.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hm, tedy, velice mrazivé...
Kumiko
Hm, tedy, velice mrazivé...
Dobře napsáno.
Děkuji.
Wendyses
Děkuji.
Boží kostky...
Faob
... jako obraz náhody! Působivé!
Ono když je někdo lehce do
Wendyses
Ono když je někdo lehce do fyziky... Děkuji moc. :)
Osudová náhoda... a skvěle
Rya
Osudová náhoda... a skvěle napsané drabble.