Konec

Nastával večer. Vzduch nad Cardiffským zálivem sytilo mrholení, dlažba se mihotavě leskla. Osamělí chodci pospíchali domů. Ianto Jones nedbaje podzimní nepohody seděl na obrubníku pouze v obleku, lokty opřené o kolena, pohled upřený na špičky polobotek. Byl bledý; rozepnutý knoflíček u košile a povolená kravata se zdály být svědky čehosi zlého. Velice zlého.
Ianto nezvedl oči, když mu do zorného pole vstoupil pár důvěrně známých bot. Šeď kabátu za nimi spíše tušil. Ztěžka polkl.
Pak zašeptal: „Tohle je konec, Jacku.“
„Konec?!“ vydechl nevěřícně kapitán, „Něco jsem provedl?“
„Ale ne tenhle konec,“ zabručel Ianto a zhluboka vzdychl, „Jenom nám došlo kafe.“