"Proč nezpíváš ve vánočním zpívání, Danieli?" zeptala se jednou u oběda Božena S.
"Nemám hudební sluch," odpověděl Daniel.
"Nevěřím," kroutila hlavou Božena. "S tvou barvou hlasu... Nevěřím."
Jaroslav L. se pousmál. Vzpomněl si na den, kdy Daniela slyšel zpívat poprvé.
Bylo to ve vlaku do Brna. Jaroslav dřímal. Potom ho uslyšel. Ten hlas.
Zpíval o prameni vlasů. Slova však nebyla důležitá. Byla jen květy ve větru, vodou zurčivou, ránem na horách...
Když hlas umlkl, Jaroslav otevřel oči. Spatřil tmavovlasého mladíčka se zeleným pramenem podél tváře.
To z jeho úst vycházel ten nadpozemský zvuk. Zvuk, který roztavil kov romantickou operní árií.
Poznámka autora: Daniel tu dost výrazně lže. Má k tomu své důvody. Mimo jiné i ty, že nechce přidávat dámám další věc, kterou by mohly obdivovat. On totiž jejich obdiv nesnáší; přivádí ho k zuřivosti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já měla taky zelený pruh ve
Peggy Tail
Já měla taky zelený pruh ve vlasech xD Skvělé :)
Já ne, nedržel. Ale tady
Profesor
Já ne, nedržel. Ale tady nešlo odolat. :-P Dík.
:-))))))))))))))))))))))))))))))))
Peggy
Daniel měl ZELENÝ MINI-MELÍR???
je v šoku
Tak to bych o chtěla vidět!