Zotavil jsem se rychle. Byl jsem zesláblý, ale jizvy se dobře hojily a na rtech se usídlil úsměv. Sedával jsem v zahradách a naslouchal zpěvu, nechal se laskat zvukem Ecthelionovy flétny a teplem slunečních paprsků. Vzpomínky bledly; utrpení se vytrácelo a měnilo v kdysi dávno vysněný sen.
Myslel jsem na Idril více než kdy jindy. Těšil jsem se na chvíli, kdy bude po všem a já ji budu smět obejmout. Představy byly tak živé, tak sladké. Cítil jsem její měkké, hebké tělo, její vůni, záplavu zlatých vlasů, které šimrají na tváři.
Po tolika letech jsem opět pocítil cosi jako štěstí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc hezká chvíle.
Danae