Zírala na baldachýn nad svojí postelí. Už si téměř nepamatovala, jaké to bylo usnout, sotva se její hlava dotkne polštáře. V sídle panovalo naprosté ticho. Téměř nepřirozené. A šero. Šero tvořené mihotavými plamínky loučí, pomalu vyhasínajícími krby a odlesky v zrcadlech a naleštěných kovových plochách.
Myšlenky jí, jako obvykle, utekly zpět ke vzpomínkám.
Noční les nikdy tichý nebyl. Zvuky, nejprve děsivé, se brzy staly vítanou ukolébavkou.
Sametová, ničím nerušená čerň noci rozprostírala svá ochranná křídla nad trojicí pocestných, schoulených těsně k sobě.
Snad právě to k jejím víčkům přivolávalo spánek.
Malý prostor bezpečí mezi dvěma těly, skrytý temnotou před světem.
Chmm... nejsem s tím spokojená. Možná to ještě přepíšu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já spokojená jsem. Je to
Rya
Já spokojená jsem. Je to nádherné.
Děkuji, jsem ráda, že se líbí
Blanca
Děkuji, jsem ráda, že se líbí :)
Mně se to líbí, i když chápu,
Zuzka
Mně se to líbí, i když chápu, že se ti to může nezdát. Ale dá se do toho pěkně vcítit. Lesní noc je prostě něco...
To jsem ráda, děkuji :)
Blanca
To jsem ráda, děkuji :)
mně se to líbí, jak to je
Aries
mně se to líbí, jak to je
To jsem ráda :)
Blanca
To jsem ráda :)
Já taky spokojená jsem. Už se
strigga
Já taky spokojená jsem. Už se opakuju, ale tohle téma vážně plodí perly :) krásný.
Díky moc :) a ano, toto téma
Blanca
Díky moc :) a ano, toto téma je mimořádně perlonosné :)