Muž na svém místě

Bolest, kterou jsem cítil kvůli Idril, se brzy změnila v šílenství.
Když jsem bičoval psa pro jakousi malichernost, procházel okolo Turgonův tajemník. Zastavil se a krátce na mě pohlédl. To bylo vše.
Když jsem řval na služebnou, která mi zničila košili, a vyhrožoval jí smrtí, znovu se odkudsi vynořil. A věnoval mi pohled, z něhož jsem nesvedl nic vyčíst.
„Musíte si o mně myslet, že jsem ten nejhorší z elfů,“ řekl jsem mu později, když se naše cesty opět zkřížily. „Velmi bych ocenil, kdybyste o mém chování neříkal králi.“
Jen se usmál, přiložil prst na ústa a mírně zavrtěl hlavou.