V akci

Před útokem na telegrafní stanici rozkázal Josef. „Až začneme střílet, zůstaneš vzadu. Nehodlám ovdovět.“
Za deset minut vojáci vyběhli. Alžběta krok za nimi. První výkřiky.
„Kučerová, zpátky!“ – Marie Judita. Ne.
„Alžběto, sakra!“ – Josef. Nezraněný, jen naštvaný.
Doběhla za střelce, krytá ostružiním. Napravo Josef, v pořádku. Golovin nalevo taky.
A ztečí na stanici! Křik raněných a zdušené „Bětko!" zpoza rohu. Krev, dva mrtví bolševici, kožešiny. A Nataša.
Zaklekla, odtáhla dívku zpod palby. Průstřel břicha – ošklivý, operovatelný. „Nosítka!“ zakřičela a začala vytahovat kulku.
Když šila, přišel Josef. „Alžběto, měl jsem o tebe strach!“
„Já taky. Poslední čtyři roky. Zvykneš si, neboj,“ utrousila.