Elenwë

Idril o své matce nemluvila. Neměla na ni mnoho vzpomínek. Turgon ovdověl, když byla děvčátko.
Toužil jsem zvědět, proč Gondolin nemá královnu a zvědavost mě přiměla jít za králem.
„Elenwë byla krásná,“ zašeptal. „Idril má její zlaté vlasy.“
„Jak zemřela?“ zeptal jsem se.
„Fëanor spálil lodě. Museli jsme přes Helcaraxë.“
Hlavou mi bleskl neurčitý obraz ledové krajiny.
„Byl tam takový mráz, že jsme si cpali do bot slámu, co jsme měli pro koně,“ vzdychl. „Když se prolomil led, po mé ženě zbyla jenom stébla na hladině.“
„Je mi to líto,“ řekl jsem.
„Lítost si nech,“ vyštěkl. „Vůbec jsi ji neznal...“