Pochod

V poledne Alžbětu došel Golovin a nabídl jí rámě.
„Vladimire Georgeviči, vysvětlíte mi současnou situaci? Na tom nádraží se nastupovalo do vlaku se zbytkem legií, že?"
„Jenže rudí nás odehnali a vlak odjel bez nás. Ale pojede obloukem. Půjdeme-li rychle, za dva dny ho snad chytíme." Rukou ukázal směr.
„To není daleko.“
„Vidíte ty lesy? Jsou tam dva rudí komisaři... a nespočet bílých. Hranice území se pořád mění... není to země nikoho, spíš země úplně každého.“
„To se asi bude hodně střílet, viďte?“
„Asi, paní Alžběto, ale nebojte...“
„Střílení se nebojím, Vladimire Georgeviči. Jen že dojde morfium," odvětila Alžběta pevně.