Ivanova muka

„Říkali mu Saša Mlátička
už odmalička.
Když se někam vydal
a někdo na něj hnůj kydal,
v pěstním souboji si s nikým nezadal,
každou bitku jasně vyhrával.
Tenhle Saša Mlátička,
znala ho už moje matička.
Když někdo vodku vzal mu,
nebo kousek rumu,
mohl se vzteky vzteknout,
čórka před ním jenom kleknout.“
„Pěkné, že myslel jsi na strýčka.
Má-li však z toho být jednička,
vrhni se raděj na prózu,
než způsobíš mi neurózu.
A za to, že opájíš nás hnusem,
do postele mazej klusem.“
Když malý Arnošt usnul, Ivan vzal slohovku do rukou.
„Ne. Tohle střízlivej nedám.“
Otevřel láhev vína.