Krátká chvilka štěstí

Přišla do vesnice s jarem, jako tažní ptáci. V jeho očích byla nejkrásnější bytostí na světě.
Její mládí, tvář, ústa i vlasy mu však bolestně připomínaly vlastní stáří. Nedostatečnost. Není nic, jen starý mládenec, se vším, co k tomu patří, ubohý, vypelichaný fořt. Nikdy se neopováží na ni promluvit, nepodívá se do těch jasných očí s tušeným tajemstvím hluboko uvnitř.
Jen lesům může svěřit své náhle probuzené touhy, svůj strach z odmítnutí, svůj žal. S tváří obrácenou k nebi poslouchá, jak stoleté stromy tiše šeptají její jméno: Fanny, Faninka...
... právě přichází! Strnule zírá, když zastřený hlas zachraplá: „Zavři voči, brouku!“