Nahrazuji téma č. 7 - Hlavně klid.
Visím na rukojeti sedačky a potácím se tramvají po městě. Vše potřebné se mi vejde do náruče: tabulka čokolády, bichle plná sexy obrázků mozků, balení toaletního papíru. Vlasy mi dramaticky vlají kolem obličeje. Baví je to.
Zbývá několik hodin do půlnočního deadlinu a já mám hotových 28% textu. Půlnoční deadliny jsou super, protože se vždy ochotně nabídnou jako záminka k nugátové čokoládě. Ne že by nugátová čokoláda potřebovala mnoho záminek.
‚OKAMŽITĚ SE UKLIDNI!‘ stojí na sloupu mostu. Zaculím se.
Hodinky nechám na zápěstí sklouznout tak, abych neviděla na ciferník. S čokoládou na jazyku líně rozvažuji o životě, vesmíru a vůbec.
Takže proletos konečná. Uteklo to šíleně, ale stihla jsem plánovanou půlku, všem ostatním půlnočním deadlinům navzdory. Jaké blaho! ^_^
Byla to super jízda. Děkuji moc vám všem - organizátorkám (přidávám se k ódám na práci, kterou vás to stálo!), spolubojovníkům (jak starým známým, tak novým objevům i spřízněným duším) i čtenářům (hlavně vám třem, Vesmíre ;) ) - na vás všech DMD koneckonců stojí. Jupí, teď se zase můžu jedenáct měsíců těšit na další ročník! ^_^
Allons-y, poroučím se!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit