Kodrcáme se džípem bezútěšnou krajinou. Všude, kam až oko dohlédne, je pustá pláň, jen řídce porostlá trsy trav. Najednou se před námi objeví konstrukce připomínající vahadlo zavlažovacích kanálů. Ale kdo by stavěl pumpu tady, uprostřed pouště?
Vaska se snaží překřičet skučení motoru: Tady býval břeh Jezera.
Dál pokračujeme po mořském dně. Dneska ho připomínají jen tisíce mušliček drcených koly gazíku. Potkáváme obrovskou rezivějící loď napůl pohřbenou v písku, kolem lodního šroubu lelkují dva velbloudi. Na zádi rok výroby: 1990.
K Jezeru zbývají ještě dvě hodiny cesty.
Vítr zvedá oblaka slaného písku; oči mi slzí a není to jen tím prachem.
Ne tohle bohužel není děj amerického katastrofického filmu.
To je realita bývalého čtvrtého největšího jezera na světě, Aralského moře.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
smutný, ale napsáno úžasně
Aries
smutný, ale napsáno úžasně
od doby, co jsem psala
Zuzka
od doby, co jsem psala seminárku o vysychajících jezerech, je Aral moje tragická láska.
Strašně moc za něj děkuju.
Nojo, poručili větru, dešti,
ioannina
Nojo, poručili větru, dešti, a on se na ně vytoto. :´-(
Tak tohle je hodně smutné :(
Terda
Tak tohle je hodně smutné :(
Překrásné drabble, i když mě
Aplír
Překrásné drabble, i když mě z něj jímá smutek.
Ach jo, to je velice smutná
Esclarte
Ach jo, to je velice smutná realita. Moc povedené, moc působivé.
Potlesk.
Krásně napsané! Jako bych tam
Peggy
Krásně napsané! Jako bych tam byla...
Jak to vypadá kolem Aralského jezera jsem viděla ve filmu Trabantem Hedvábnou stezkou (byla to první cesta Dana Přibáně a Egua)